Bylo by nemyslitelné nebýt na Loveplanet v první řadě

Jedním z letních hudebních festivalů, které jsem letos navštívila, byl, tentokrát pražský, festival Loveplanet. Původně se měl konat stejně jako loňský ročník na táborském letišti. Několik skupin ovšem bohužel odvolalo svá vystoupení, line-up festivalu se zkrátil, rozpočet se zmenšil a celá show byla přesunuta do areálu pražského výstaviště.

Já osobně jsem jela na festival ze tří důvodů. 1) The Rasmus 2) H.I.M. 3) Franz Ferdinand. H.I.M. bohužel patřili mezi ty, kteří zrušili koncert na Loveplanet, ale mně pořád dva důvody zůstaly a naprosto nic mi nezabránilo vydat se 11. srpna z jihočeských lesů do Prahy. Asi v půlce cesty jsem se smířila s tím, že svou existenci na tomto světě pověsím na hřebíček v koloně aut někde u Tábora, ale po hodince klidného popojíždění jsem opět nabrala jisté naděje. Do Prahy jsem tedy dojela s mírně velkým zpožděním, což ovšem neznamená, že jsem si nestihla zaběhnout na Václavák pro čokoládový donut obalený kokosem (jeden z mých rituálů).

Festival se měl na rockové stage rozjet ve čtyři hodiny vystoupením rakouské skupiny Julia. My jsme ovšem byly na místě už kolem půl třetí, protože je naprosto nemyslitelné, abychom zůstaly dál než v první řadě. Naše aktivita byla ale zbytečná, protože ostatní návštěvníci zřejmě podobné záměry neměli. Obešly jsme si tedy areál festivalu, obdržely jsme kýbl reklamních předmětů, uschovaly jsme je do šatny, zakoupily nejdražší ledový čaj ve vesmíru a kolem toaletního toitoi městečka jsme se vrátily k rockové stage a zaujaly místa, která nám vyhovovala.

Na festivalech je skvělé, že si člověk poslechne i skupiny, na které by jinak nikdy nenarazil. Jednou z takových je i rakouská formace Julia. Všechny písničky zpíval Julia-zpěvák anglicky. Jednalo se především o pop-rockové skladbičky, kterých v současné době můžete slyšet v rádiích tisíce. Většinou se od sebe moc neliší, přestože jsou od naprosto odlišných kapel. Nenadchne a neurazí. Ale jako odpolední program pro začátek festivalu byli Julia vcelku dobrá volba.

Jako druzí se na pódium pěkně pomaloučku po jednom přicourali chlapci z Vypsané fixy. Nebyl to rozhodně můj první "vypsaný" koncert. Tihle kluci mě jednoduše baví. Působí na mě, jako kdyby nikdy nevylezli ze své zkušební garáže, což do jejich písní vkládá jistý "šmrnc".

Ještě nebyla ani tma a už se pódium začalo chystat pro první velkou hvězdu festivalu - americké Ministry. Většina nástrojů a hlavní mikrofon na sobě měly zvířecí lebky s rohy a parohy. Všechno až na bílé promítací plátno bylo černé, stejně jako oblečení a vlasy všech členů skupiny. Každý měl nějakou zvláštnost. Ať už šlo o bubeníkovu helmu nebo o zpěvákovy brýle. Texty Ministry byly většinou politicky protibushovsky zaměřené. Na plátno se patrně promítaly klipy s touto tématikou pečlivě připravené pro každý song, což ale téměř nikdo nemohl vidět, protože bylo ještě světlo. Malý detail… Pro fanoušky Franz Ferdinand mohl být koncert metalových Ministry trochu šok, ale mně se líbil. Na konci jsem obdržela jedno trsátko, které jsem ale darovala nějaké slečně v tričku Ministry. Myslím, že jí se bude hodit víc než mně.

V průběhu Vypsané fixy a Ministry jsme my všichni, kteří jsme se vykašlali na nějaké deštníky nebo pláštěnky, velmi velice promokli. Nic příjemného to nebylo, ale vzhledem k tomu, že u písniček Franz Ferdinand se dá skvěle skákat, jsme se brzy zahřáli. Franz Ferdinand nastoupili na pódium ve velmi stylovém oblečení, které bez pochyby k jejich hudbě patří. Za čtyřmi elegantními chlapci se otáčely veliké trojboké hranoly (matematikové a paní profesorka Herberová prominou, jestli je to blbost), na kterých byly fotky členů, obal z jejich nové desky a pruhované pozadí. Zahráli všechny své singlové písně a samozřejmě i další "pecky" z obou desek. Rozhodně si nemyslím, že Franz Ferdinand byli na Loveplanet jen "něčím mezi Ministry a Pet Shop Boys," jak o sobě tvrdili. Podle mě byli Franz Ferdinand hlavní hvězdou celého festivalu.

Po anglickém rock'a rollu jsme se ze zvědavosti a kvůli Go West (píseň mého dětství) odebraly na popovou stage na Pet Shop Boys. Když jsme se konečně procpaly davem, byla už celá show v plném proudu. První, čeho jsme si všimly, byli skalní fanoušci ve vysokých červeno-bíle pruhovaných kuželovitých kloboucích v první řadě. Byli nepopsatelně úžasní. Moc do toho teda nevidím, ale myslím si, že pro příznivce taneční hudby jsou Pet Shop Boys asi legendární bohové. Jejich scéna byla asi ta nejvymakanější, jakou jsem kdy viděla. Dvě obrovské bílé "obytné" otáčející se krabice, na které byly občas promítány efektní obrazce, obrázky nebo barvy a do nichž si občas zpěvák nebo tanečníci vlezli, tvořily hlaví část celého pódia. Před nimi stála skupina vokalistů, kteří se průběžně převlíkali tak, aby ladili se zpěvákem, až akrobaticky tancovali dva téměř dokonalí tanečníci, a samozřejmě hráli a zpívali dvoučlenní Pet Shop Boys. Jejich písničky moc neznám, protože se na tento směr hudby příliš neorientuji. Jediné, co vím, je, že hráli převážně skladby z jejich nového alba. A nezklamali mě…jako poslední zahráli mou oblíbenou…Go West!!!

Celé nadšené a spokojené jsme se vydaly do pražských nočních ulic a díky zimě i do pražského non-stop Tesca přenocovat jako správní homelessáci.

V pátek jsme se celé unavené a nevyspalé připloužily opět k areálu Výstaviště asi ve dvanáct hodin. Brány se otevíraly až ve dvě, což nám vůbec nevadilo. Rozvalily jsme se u plotu a snažily se dospat, co jsme v noci nestihly. Když nás security pánové ve dvě vzbudili vrzáním kovových vrat, ukázaly jsme jim skvostné křiklavě růžové vstupní náramky a velmi rychlým krokem jsme se vydaly k rock stage. Udržet si tento festivalový den místo v první řadě nebylo díky fanynkám The Rasmus (tedy i díky nám) zcela jednoduché. Je to prosté. Všechny (jsme) chtěly být v první řadě. My jsme už ale vycvičené a naše místo nám žádná slečna nezabrala.

Na rozdíl od pátku, první skupina, Clou, začala hrát už ve tři hodiny. Jejich hudba mě moc nebaví, a proto jsem se rozhodla, že opřít se o zábradlí a snažit se nabrat síly bude rozumnější, než se jim aktivně věnovat. Občas mě probudili svými neskutečně ohranými písněmi, které slyšíte na každém kroku, ale jinak tedy nic moc.

Další sobotní skupinou byli Gaia Mesiah. Viděla jsem je letošní léto již podruhé, ale stejně mě opět pobavila ta jejich holčičí mužnost. Jejich svižné písničky a zpěvaččin zpěv/křik/řev/místy blití do mikrofonu mě docela příjemně probudily. Na jejich samostatný koncert bych asi nešla, ale na festivalech jsou docela příjemným zpestřením.

O další skupině Priessnitz vám toho bohužel moc neřeknu. Seděla jsem celou dobu jejich vystoupení na zemi a marně doufala, že na mě nikdo nešlápne. Chápu, že mezi nohavicovsko-skautskými skupinami posluchačů mají asi úspěch, ale mně to nic moc neříká.

Je zřejmé, že anketu o skupinu, která na Loveplanet nejvíc šokovala, by Body Count feat. Ice T s přehledem vyhráli. Rozhodně vzbudily nás všechny Priessnitzem uspané návštěvníky a všechny kolemjdoucí anglicky mluvící babičky dohnali k šílenství. Jejich způsob vyjadřování rozhodně nepatří do skupiny "slušná mluva". Kdo se snažil spočítat, kolikrát IceT použil výraz "motherfucker" nebo jen samotné "fuck", skončil patrně v jedné z pražských nemocnic s diagnózou "zavařenej mozek". Co ovšem babičky šokovalo asi nejvíce, byla silikonově upravená slečna, která přiběhla na pódium asi uprostřed vystoupení, odhalila své vnady, naoko si "užila" se samotným IceT a pak byla odhozena jako odpadek, což souviselo s textem písně. Někdo se možná mohl urazit, že mu bylo celou dobu akorát nadáváno a že byl urážen, mě to ale celé přišlo docela vtipné.

Poté co se Body Count a IceT odebrali do pražských nočních klubů, začala se stage chystat pro finské The Rasmus. Protože bych se o nich rozepsala na dalších pět stran, odkazuji vás na jezisekneni.wz.cz, kde si najděte můj článek o jejich vystoupení v Roxy. Protože od tohoto listopadového vystoupení nevydali žádnou novou desku, byl jejich koncert na Výstavišti dost podobný. Stačí tedy, když si v textu odmyslíte, že byl listopad, a fakt, že jsem získala bubeníkovu paličku zaměníte za fakt, že na Loveplanet jsem získala kytaristovo trsátko i s podpisem :)

•emrovka
Reakce ke článkům byly zrušeny.
Reakce ke článku Bylo by nemyslitelné nebýt na Loveplanet... Reagovat...
Redakce časopisu Ježíšek není: jezisekneni@quick.cz Grafické zpracování: Tomáš Popelínský ©2005
Články ani jejich části nesmí být bez vědomí autorů šířeny. Webmaster: Tomáš Popelka (thomm (at) atlas (dot) cz) © 2005-2006
SHOUTBOARD...
Jméno: Text:
:D
:P
B)
;)
:)
:S
:I
Bo
3(
:o
8E
8o
;S
:x
3)
MM
:(
HD
:C
:?
:!
Opište kód
•Jan Zbyněk Fišer
•Gabriela Zdravím, chtěla bych se zeptat, jestli víte i o jiné organizaci, ktera zprostredkovava stipendia pro stredoskolaky krome OSF? Divala jsem se i na studyinbritain a tam jsem nasla pouze univerzity. Předem díky za informaci. (jaroška)
•jméno text
•Andrea ahoj chtěla bych se zeptat... když se budu hlásit na žurnalistiku ať už je to kamkoliv potřebuju mít už nějakou praxi?když na střední nic nenapíšu nemám na přijetí do žurnalistiky ždnou šanci??
•Airline Tickets All destinations [url=http://gaia.lbl.gov/bir/CheapAirlineTickets?action=AttachFile&do=get&target=1]cheap flights uk[/url] [url=http://gaia.lbl.gov/bir/CheapAirlineTickets?action=AttachFile&do=get&target=2]cheapest airfare tickets[/url] [url=http://gaia.lbl.gov/bir/CheapAirlineTickets?action=Attac
•Certos Thanks http://cheapairo.com.ar/flight-t20.htm cheap airplane ticket europe http://cheapairo.com.ar/flight-sk56.htm discount ticket http://cheapairo.com.ar/flight-s101.htm cheap air flights discounted flights airfares http://cheapairo.com.ar/flight-e253.htm tokyo air tickets from india [url=http://
<< 
>  >>