Když děti mluví o svých rodičích slabým hláskem


Pravděpodobně si teď pokládáte otázku, jak by mohl sedmnáctiletý kluk, který zatím ani nevyšel střední školu, vědět něco o rozvodech nebo o tom, jak těžké je mít a vychovávat své děti. Ano, je pravda, že jsem samozřejmě nikdy nepoznal břímě odpovědnosti nad svými ratolestmi a že manželství je pro mě zatím velice vzdálená a neznámá věc, natož pak rozvod. Nemohl bych oponovat, kdyby někdo řekl, že jsem ani jednu z těchto věcí nepocítil na vlastní kůži, protože by měl pravdu, jenomže právě tento fakt mi dává možnost dívat se tohle téma nezúčastněně. Nepoznal jsem nevěru ani rozvod. Poznal jsem jejich následky. Následky na dětech.

Pár domů od toho mého žije kluk starý jako já. Vyrůstáme spolu celý život, znáte to, stejná ulice, stejná škola, stejní přátelé. Pamatuji si, když jsme spolu jako malí chodívali ven a on se čas od času slabým hlasem zmínil o tom, že jeho maminka a tatínek včera večer měli hádku. Nebral jsem to jako nic neobvyklého, koneckonců každí rodiče se občas pohádají. Často jsme se navštěvovali, takže nám rodiče toho druhého nebyli tak úplně neznámí. Zvlášť jeho matka, která doma bývala častěji než její manžel, mi vždycky přišla až přespříliš hodná, takže mě nenapadlo, že by jeho rodina měla nějaké jiné - větší problémy než rodiny ostatní. Nevím už kolik mi bylo, možná třetí možná čtvrtá třída, když zmíněný kamarád pozval ještě několik dalších spolužáků, aby u něj přespali. Skoro nikdo neodmítl, byl to nápad jeho matky, která nás nalákala na obrovský bazén u nich na zahradě. Sešlo se tam kolem šesti kamarádů a všichni se náramně bavili. Potom přišla noc. Většina z nás včetně mě už spala, když se ozvaly zvýšené hlasy, které nás probudily. Zezačátku jsme jim nerozuměli právě zřetelně, ale každou vteřinou se přibližovaly. Nakonec se zastavily přede dveřmi místnosti, v níž jsme spali.

"Ty tady z toho děláš děcák nebo co?!" slyšeli jsme křičet kamarádova tatínka.

"Jakej děcák?! Snad si může pozvat na noc svoje kamarády?!" donesla se nám neméně hlasitá odpověď jeho manželky. Rozsvítili jsme lampičku a vyděšeně na sebe hleděli. Pouze Filip, kamarád, který nás pozval, se na nikoho nepodíval. Jen pozoroval bílý strop nad sebou a něco si pro sebe tiše mumlal. Za pár vteřin se dveře rozletěly a kamarádův tatínek nás vyhodil z domu ven. Museli jsme zpět do svých vlastních domovů, kam postupně každého z nás doprovodila Filipova maminka. Samozřejmě předpokládala, a předpokládala správně, že všichni svým rodičům povíme, co se stalo, a tak se rozhodla druhý den ke každému ještě jednou přijít a snažit se to vysvětlit. Zezačátku mi nebylo zcela jasné, proč má i nadále v naší kuchyni nasazené velké sluneční brýle, ale postupem času mi to došlo. Filipův otec bil jeho maminku. Proto byl Filip vždy z hádky svých rodičů druhý den tak vyplašený. Ano, všem nám ho bylo líto, protože si musel tohle peklo prožít každý týden několikrát. Není tedy divu, že to na něm zanechalo následky, přestože se jeho rodiče časem nechali rozvést. Neprojevilo se to hned. Tu změnu v jeho chování jsme s kamarády začali pozorovat až někdy v osmé třídě, kdy rozmlátil spolužákovi hlavu o lavici. A to jenom kvůli tomu, že napadený spolužák vyplivl žvýkačku do odpadkového koše tak, že jen těsně minula Filipovo ucho. Museli jsme je odtrhnout. Vypadalo to, že ho chce zabít, i když to by se samozřejmě (nebo aspoň doufám) nestalo. Po této události byl dlouho klid. Další podivující událost se stala až v deváté třídě. Naproti v učebně seděla dívka, s níž Filip chodil a která se s ním v ten den rozešla. Popadl ho takový vztek, že šel a bez váhání prorazil pěstí skleněné dveře naší třídy. Vyklubalo se z toho šest stehů a důtka třídního učitele. Všichni jsme se shodli na tom, že se u Filipa projevovala více než u jakéhokoli jiného člověka, s jakým jsme se setkali, zvýšená agresivita a nezvladatelnost osobnosti. Těžko říct, zda to bylo tím, čemu byl Filip v dětství svědkem, nebo tím, že žil střídavě u své matky i otce, kteří jeden druhého neustále pomlouvali a vylívali si před svým synem zlobu.

Filip ale není zdaleka jediný, na kom zanechaly spory jeho rodičů následky. Minulý školní rok jsem měl tu čest vystupovat na základní škole Chalabalova. Potkal jsem zde spoustu zajímavých lidí, ale nejvíce mě zaujal asi osmiletý chlapec sedící na žebřinách tělocvičny, v níž celé vystoupení probíhalo. Stál jsem pod nimi a sledoval představení prvňáčků, když mě oslovil jeho dětský hlas.

"Ty chodíš k nám na školu?" ptal se. Vysvětlil jsem mu tedy, jak jsem byl na tuto školu pozvaný a vyšplhal za ním.

"Už jsi vystupoval?" zeptal jsem se pro změnu já.

"Ne, mamka mi nekoupila červený tričko, který paní učitelka chtěla pro tohle vystoupení," odpověděl a tím jsme se dostali k jeho rodině. Někoho mi vzdáleně připomínal tím, jak slabým hláskem mluvil o svých rodičích. "No ale taťka už je teďka v pohodě," říká mi, "dřív s ním nebyla žádná legrace, pořád byl zamračenej a vůbec si neuměl hrát."

"A jak to že se změnil," zajímalo mě zcela upřímně.

"No protože se s mámou rozvedli." Nechtělo se mi to s ním rozebírat. Viděl jsem, že i když mu je teprve osm, dost usilovně nad tím přemýšlí a asi to pro něj není právě příjemné. Ale začal sám: "Mamka taťku podváděla. Měla milion chlapů a taťka to věděl. Víš, co bylo ale nejhorší? Že za každým tím chlapem jsem musel jít s ní. Vždycky mě tam zavřela někam do pokoje a já si musel hrát. Nesměl jsem za ní, když podváděla taťku."

Tady to setkání pro mě bylo celkem silné kafe a inspirovalo mě k tomuto článku. Zkouším se zapřemýšlet, v čem asi pramení důvody nevěr a rozvodů. A myslím si, že vše začíná právě v našem věku - kolem sedmnácti osmnácti let, kdy už se někteří z nás pokouší představit si budoucnost se svým partnerem. Mnoho rozvodů má za příčinu nedostatečné poznání toho druhého v období, kdy vztah ještě není tak závazný. Anebo, to také bývá časté, náš protějšek poznáme dobře a spoustu věcí se nám na něm nelíbí, ale z lenosti už s tím nechceme nic dělat, protože jsme si na něho zvykli. Podle mě je totiž hodně lidí, kteří si řeknou: "No co, rozvést se můžu vždycky," ale nedomýšlí, že už nemusí vždycky rozhodovat jen za sebe.

Zapřemýšlejte se, není lepší oplakat v sedmnácti pár trpkých rozchodů, než potom zkazit život sobě i svým dětem? Můj názor je, že ano. Filipovým rodičům i rodičům toho chlapce, který trůnil na žebřinách, scházela zodpovědnost a byli to zbabělci, kteří se nedokázali postavit svým problémům čelem. Život, to je přece řeka problémů, ale je jen na nás jestli se necháme unášet nebo se rozhodneme plavat. A to nejen kvůli sobě.


•DAN
Reakce ke článkům byly zrušeny.
Reakce ke článku Když děti mluví o svých rodičích slabým ... Reagovat...
Redakce časopisu Ježíšek není: jezisekneni@quick.cz Grafické zpracování: Tomáš Popelínský ©2005
Články ani jejich části nesmí být bez vědomí autorů šířeny. Webmaster: Tomáš Popelka (thomm (at) atlas (dot) cz) © 2005-2006
SHOUTBOARD...
Jméno: Text:
:D
:P
B)
;)
:)
:S
:I
Bo
3(
:o
8E
8o
;S
:x
3)
MM
:(
HD
:C
:?
:!
Opište kód
•Jan Zbyněk Fišer
•Gabriela Zdravím, chtěla bych se zeptat, jestli víte i o jiné organizaci, ktera zprostredkovava stipendia pro stredoskolaky krome OSF? Divala jsem se i na studyinbritain a tam jsem nasla pouze univerzity. Předem díky za informaci. (jaroška)
•jméno text
•Andrea ahoj chtěla bych se zeptat... když se budu hlásit na žurnalistiku ať už je to kamkoliv potřebuju mít už nějakou praxi?když na střední nic nenapíšu nemám na přijetí do žurnalistiky ždnou šanci??
•Airline Tickets All destinations [url=http://gaia.lbl.gov/bir/CheapAirlineTickets?action=AttachFile&do=get&target=1]cheap flights uk[/url] [url=http://gaia.lbl.gov/bir/CheapAirlineTickets?action=AttachFile&do=get&target=2]cheapest airfare tickets[/url] [url=http://gaia.lbl.gov/bir/CheapAirlineTickets?action=Attac
•Certos Thanks http://cheapairo.com.ar/flight-t20.htm cheap airplane ticket europe http://cheapairo.com.ar/flight-sk56.htm discount ticket http://cheapairo.com.ar/flight-s101.htm cheap air flights discounted flights airfares http://cheapairo.com.ar/flight-e253.htm tokyo air tickets from india [url=http://
<< 
>  >>