Studium medicíny si rozmyslete dřív, než bude pozdě

Myslíte si, že máte na to, uspět jako chirurgové? A opravdu oplýváte psychickou zdatností, inteligencí a schopností jasně myslet v situacích, kdy jde o život? Toto nemá být odrazující článek. Jde pouze o rozhovor s člověkem, který ví, o čem mluví. Prof. MUDr. Petr Gál, PhD. je jedním z našich největších odborníků na poli dětské chirurgie, zejména v oboru traumatologie. Pracuje jako přednosta kliniky dětské chirurgie v Bohunické nemocnici v Brně. O tom, jaká dřina medicína je, jsou následující řádky. A také o muži, který si nesmí dovolit, aby se mu rozklepaly ruce.

Kdy jste se rozhodl, že se stanete lékařem?

Rozhodnutí studovat medicínu ve mně dozrálo až ve čtvrtém ročníku gymnázia. Na toto rozhodnutí mělo vliv rodinné zázemí a předmět biologie, který mi byl velmi blízký.

Jak se vyvíjela Vaše kariéra?

Po studiu na gymnáziu v Uherském Hradišti jsem studoval Lékařskou fakultu v Brně. Po jejím ukončení jsem nastoupil do Úrazové nemocnice v Brně. Následně jsem absolvoval základní vojenskou službu na chirurgickém oddělení Vojenské nemocnice v Písku. Poté jsem již nastoupil na brněnskou kliniku dětské chirurgie, oddělení traumatologie, kde pracuji dodnes. Začal jsem jako sekundární lékař, v roce 1996 byl povýšen na odborného asistenta a později na docenta a profesora. Od roku 2001 jsem ve funkci přednosty kliniky. V průběhu své kariéry jsem absolvoval celou řadu domácích i zahraničních stáží. Přednesl jsem stovky přednášek doma i ve světě a napsal řadu odborných publikací do tuzemských i zahraničních časopisů.

Co bylo na studiu medicíny nejtěžší?

Medicína je obor, který vyžaduje při studiu obrovskou dávku trpělivosti, a zejména úvodní ročníky musí student strávit s učebnicí. Asi nejtěžší bylo přinutit se dlouhodobě studovat na jednu zkoušku, když na ostatních vysokých školách už měli dávno volno.

Co Vás na této profesi nejvíce baví?

Medicína je ve svém komplexu velmi dynamicky se rozvíjející věda. Obor dětské chirurgie a speciální traumatologie, kterému se nejvíce věnuji, s sebou díky využití nejmodernější techniky přináší možnost rychlého návratu zraněných dětí do života. Nejvíce mě baví sledovat právě proces uzdravení. Dále se velmi intenzivně věnuji experimentální medicíně, což je velmi zábavné a doufám, že i prospěšné.

Pochyboval jste někdy, třeba při psychickém vypětí, o kariéře, kterou jste si zvolil?

Každý chirurg, který je zodpovědný, pochybuje velmi často, a to především o sobě a svých schopnostech, žije v trvalém pocitu, že to ještě není ono. Psychické vypětí je u dětské chirurgie extrémní, možná se někdy stane, že si člověk řekne, že by mu bylo v bance za přepážkou lépe, ale pak se pokorně vrátí ke svému oboru.

Jak relaxujete?

Bohužel poslední dobou už skoro nijak. Dříve jsem se aktivně věnoval sportu - tenisu a golfu, ale časový prostor je čím dál tím stísněnější; to však budu muset změnit.

Dopadá na Vás někdy deprese z toho, že vidíte malé děti trpět?

Chirurg si depresi nesmí dovolit a jeho přístup musí být vždy striktně profesionální. Nicméně si svoji práci přinášíte domů a tam velmi často přemýšlíte, co a jak změnit, aby dětského utrpení bylo méně.

Snažíte se držet si od svých pacientů odstup, nebo s nimi navazujete i bližší vztahy?

Řada mých pacientů jak z řad dětí, tak i z řad dospělých, jsou současně mými kamarády. Proces je oboustranný, buď byli dříve pacienty a pak kamarády, nebo naopak.

Co se Vám honí hlavou, než vstoupíte na operační sál?

Záleží na tom, jakou operaci má člověk před sebou, ale ani tu banální nesmíte podcenit, protože právě u těch bývá velký počet komplikací. Před složitými výkony si občas v duchu přehráváte vlastní výkon, velmi často vás však situace přinutí improvizovat.

Přemýšlíte o tom, jakou máte zodpovědnost, když někoho operujete?

Samozřejmě. Máte stejnou zodpovědnost za každé dítě i dospělého. Pacient v narkóze je Vám svěřen do rukou. Nejkomplikovanější je situace při řešení závažných dětských úrazů, kdy je život dramaticky ohrožen. Víte, že rodiče čekají v předsálí a spoléhají jenom na lékařský tým. Pak ale musíte hodit všechny pocity za hlavu a soustředit se jenom na vlastní výkon.

Myslíte, že je povolání doktora v České republice náležitě finančně oceněno?

Není doktor jako doktor. Pokud máte na mysli práci chirurga, je podle mého názoru ve vztahu k současným finančním možnostem státu a při vší skromnosti minimálně pětkrát podhodnocena.

V zahraničí si českých lékařů váží. Uvažoval jste někdy o odchodu z republiky?

Popravdě řečeno občas ano, a zejména odmítání některých velmi lukrativních nabídek bylo problematické, avšak vzhledem k celkové situaci jsem si to zatím vždycky rozmyslel. Přesto některé nabídky leží stále na mém pracovním stole. Obávám se, že pokud nedojde k rychlé reformě českého zdravotnictví, bude schopných lékařů u nás ubývat, a to hlavně z řad mladší generace.

Staráte se i o fotbalisty Brna. Co je náplní Vaší práce?

Úkolem lékaře ligového klubu je komplexní úrazová prevence, přes dietologická opatření až po léčbu nemocí a úrazů. To, co mnozí považují za práci lékaře ligového klubu - činnost na lavičce - je pouze nepatrnou částí.

Jaký je rozdíl v přístupu k pacientům, když léčíte malé děti a když se staráte o sportovce?

Léčba sportovců má svá specifika. Velmi často se léčba urychluje tak, aby hráči mohli co nejdříve hrát. Je proto vždy na zvážení lékaře, aby našel vhodný kompromis a pacienta nepoškodil. Při léčbě dětí není člověk většinou časovým horizontem svázán, protože "škola ráda počká".

Co byste doporučil uchazeči o studium medicíny?

Aby si to rozmyslel dřív, než bude pozdě.

Jakou radu byste dal právě začínajícímu doktorovi?

Záleží na tom v jakém oboru, ale patrně doporučení k systematickému vzdělávání a psychologickému přístupu k nemocnému. Dobrým modelem je uvědomit si, jak by léčil sám sebe.

Jaké schopnosti jsou klíčem k úspěchu na poli chirurgie?

Intenzivní studium, schopnost improvizace, představivost, manuální zručnost a pokora.

Děkuji mockrát za rozhovor.

•?
Reakce ke článkům byly zrušeny.
Reakce ke článku Studium medicíny si rozmyslete dřív, než... Reagovat...
Redakce časopisu Ježíšek není: jezisekneni@quick.cz Grafické zpracování: Tomáš Popelínský ©2005
Články ani jejich části nesmí být bez vědomí autorů šířeny. Webmaster: Tomáš Popelka (thomm (at) atlas (dot) cz) © 2005-2006
SHOUTBOARD...
Jméno: Text:
:D
:P
B)
;)
:)
:S
:I
Bo
3(
:o
8E
8o
;S
:x
3)
MM
:(
HD
:C
:?
:!
Opište kód
•emrovka Jako myslíš dělat to pro jarošku? nástěnka a tak? tady by to asi moc lidí nečetlo...
<< < 
>>