Již popáté se během necelých deseti let fotbalová Slavia Praha neúspěšně pokoušela probojovat do vysněné Ligy mistrů, tentokrát její milionářské plány ztroskotaly na mužstvu z Belgie, Anderlechtu Brusel, které rozhodně nelze počítat k evropským velkoklubům, nicméně Slavii předčilo téměř ve všech směrech.

Los byl nadějný, Slavia přesto svoji další šanci na LM propásla

Slavii bylo před letošní sezónou příznivě nakloněno více skutečností, než by se od zadluženého týmu, žalovaného pro neplacení mezd, na náhradním stadionu, dalo očekávat. Na lavičce měl stát Karel Jarolím, trenér vybroušený bitvami ve francouzské lize do nejvyššího lesku. Kromě starých známých (Pavel Kuka, Radek Bejbl), co slávistický kádr opustili, přibyla přitažlivá jména. Například Lukáš Jarolím ze Slovácka, Tomáš Pešír po nevydařené zastávce v Turecku či slovenský mladíček Švento. Navíc Slavia měla být poprvé při losování do předkola Ligy mistrů mezi nasazenými týmy, což je nesmírná výhoda, jež jí ale nezůstala po protekčním propašování do soutěže obhájce trofeje – Liverpoolu. Protesty vyzněly naprázdno. Nezmanipulovatelná ruka náhody přiřadila pražskému tradičnímu klubu vítěze, jež vzešel z ne zrovna vyrovnaného duelu belgického vicemistra z Bruselu a ázerbajdžánského Neftči Baku. O tom, kdo postoupí do třetího předkola a může si mnout ruce na Slavii, nebyly nejmenší pochyby.

Anderlecht zdobí slavná minulost dost podobná té slávistické. Poslední ligový titul získal v ročníku 2003/04, kdy se vklínil mezi tři mistrovské úspěchy rivala z Brugg. Dříve neodmyslitelný fialový dres bruselského týmu oblékají fotbalisté mnoha národností, dokonce i české, naším zástupcem v barvách Anderlechtu je brankář Daniel Zítka. Donedávna v belgickém hlavním městě působil rovněž Martin Kolář (nyní na hostování v anglickém Stoke city), který dával Martinu Latkovi ze Slavie na reprezentačním srazu jedenadvacítky dobré tipy: „Deschart na levém kraji je vůbec nejslabší článek. Přes něj by takový Piták mohl dost hladce chodit.“ Zároveň ale radil, aby si slávisté posvítili na ofenzivní esa typu Jestroviče, Serhata a Mpenzy. „Kdyby přes Slavii nepostoupili, brali by to v Belgii jako obrovskou blamáž!“ nechal se nakonec slyšet. Sebevědomí bruselského mančaftu se určitě ještě zvýšilo, když hned v úvodu prvního utkání na půdě Anderlechtu skóroval Belgičan Bart Goor. Jenže Pražané mohli pouze překvapit, nehráli pod nátlakem nuceného vítězství, tím pádem nebylo divu, že často hráli dynamičtěji a přebírali otěže klání. Logickým vyústěním se pak zdálo srovnání stavu po parádní kombinaci zakončené brankou Jarolíma juniora. Ovšem do přestávky přišel úder Bruselu, přesněji útočníka Mpenzy, jeho gólová hlavička možná rozhodla celý dvojzápas. Takhle slávisté museli hrát doma na výhru, nikoli na jednodušší remízu. Přesto se z tábora sešívaných ozývali ponejvíce spokojené hlasy. A média znovu často zpovídala legionáře Koláře: „Slavia si výkonem v prvním utkání u Anderlechtu získala docela velký respekt. Mnoho lidí hodně překvapila.“ Dával českému klubu do odvety nemálo šancí.

Kouč Jarolím před pražským zápasem vyměnil nějaké posty, i tak ale zůstal u taktiky jednoho útočníka Vlčka a do hry nezapojil od prvních minut nadaného a drzého Šventa, který si svými předešlými výkony o nominaci do základu přímo říkal. Nálada před dlouho očekávaným výkopem byla odhodlaná a bojovná, jak dokumentují Vlčkova slova: „Uděláme pro postup úplně všechno, je to důležitý zápas.“ Avšak vesměs nezkušení slávisté se těžko vypořádávali s našlapanými tribunami fanoušků červenobílých a na organizovanou obranu v čele s Kompanym bezzubě doráželi. Až do 70.minuty se Jarolímova nepříliš aktivní strategie jakžtakž vyplácela, Slavia neinkasovala a připravovala se na závěrečný tlak, jenž už nestihl přijít. Dvojitý zásah Mpenzy a Serhata utnul naděje na prestižní Ligu mistrů, navíc nemuselo zůstat jen u dvou gólů, v posledních chvílích si chodili Belgičané sami na Kozáčika prakticky bez povšimnutí vyčerpaných sešívaných zadáků. Karel Jarolím potom shrnul celý průběh: „Naše hra mi připadala ustrašená a nervózní. Ve standardkách jsme byli důraznější, příležitosti jsme měli jenom po nich.“

Postup Anderlechtu byl stoprocentně zasloužený, nezbývá než smutnit, druhé pražské S by se ale nestalo důstojným soupeřem pro evropskou klubovou smetánku, i když by bylo skvělé, sledovat v Lize mistrů dva zástupce českého fotbalu. To se nejspíš nestane, dokud Slavia nezmění svoji finanční a přestupovou politiku. Pětkrát se Pražané rvali o tuto bohatou ligu, se Šachťorem Doněck je dělily od splněného snu pouhé minuty, jenže pokaždé se o ni snažili jiní hráči. Jádro, které již získalo jakési zkušenosti (více než potřebné) s takto vypjatými boji na trávníku, se rok poté rozuteklo za lepším. Tímto stylem to do Ligy mistrů Slavia Praha nesnadno někdy dotáhne.